Má nosící historie - 3 | NošeníDětí.cz

Blog

Poslední články

Třetí příběh o cestě k nošení miminka v šátku a nosítku.

Má nosící historie
příběh třetí

Všechno, o čem budu psát, možná dobře znáte. Vyrůstala jsem v 80. letech 20. století ve své postýlce, od 4,5 měsíce na sunaru, vožená v kočárku světle zelené barvy s průhledy ven. Určitě jsem byla šťastné a spokojené dítě, mé nejrannější vzpomínky mi probleskují právě na pohled průhledem z kočárku ven a žádný pocit osamělosti či křivdy se v nich nepromítá Nicméně, kdoví, jak by byla moje osobnost zformovaná, kdybych si místo kočárku hověla schoulená na hrudi maminky či tatínka, kojená déle a spící v jejich posteli. Kdybych si tenkrát mohla vybrat, úplně jistě bych si vybrala druhou možnost. Už jenom to, než jsem si připustila, že vůbec mám potřebu blízkého kontaktu a než jsem si dovolila obejmout se s kamarádkou nebo sama se přitulit k příteli je toho přesvědčivým důkazem. Sem tam má především můj tatínek potřebu o tom se mnou diskutovat, když vidí, jak kontaktně s námi roste naše dcera Málinka. Jsem si jistá, že v něm něco hlodá, že by tenkrát přece jen mohli.? Kdoví. Jsem nicméně ráda, že ani máma, ani táta nemají s nošením či spaním zásadní problém, respektují to a táta se jen tak ze začátku uchichtával, že jsem buď jak indiánská, nebo ruská babička, ovázaná šátkem s Am uvnitř (To, že jako jedno ze 7 dětí, ročník 43, byl dost pravděpodobně také nošen, mu občas musím připomenout.)

Začalo to modrým koníkem ještě před otěhotněním. Narazila jsem tam na diskuze velmi osobitých dam, scházících se v sekci Attachement Parenting. Nejdříve jsem se tam chodila bavit, záhy objevovat nové možnosti, jako moderní látkové pleny či právě šátky na nošení dětí. A začalo mi to docházet. Dlouho jsem nemohla přijít do jiného stavu, a když jsem si vše srovnala v hlavě a na začátku roku 2010 věděla, že letos se to podaří, chtěla jsem si miminko poté užívat co nejvíc. Dát svým instinktům průchod skrze nošení a společné spaní ještě
umocnila Jean Liedloffová ve svém Konceptu kontinua. To ve mně zlomilo všechny obavy z případných podivů okolí. Vždyť já nic vysvětlovat nemusím ;-) Manžel tomu byl nakloněn stejně, jako já. Vyrostl ve stejné době, a v ještě mnohem méně kontaktních podmínkách, a tak se na mazlení a doteky se svou holčičkou těšil, ačkoliv teprve první pohled na ni a pochování zase zlomilo všechny předsudky v něm. Ještě dlouho poté jejich první setkání rozdýchával, navíc umocněné vědomím, že je malá jeho kopií Obavy ze společného spaní se po prvních pár nocích rozptýlily i v něm, zvlášť, když obavy z bezesných nocí byly tytam. Malá kníkla, já si ji natočila k prsu a spalo se dál.

A šátkem to pokračovalo. Fialový elastik Liliputi jsme s Amálkou dostaly od Ježíška v podobě mé sestřičky 2 měsíce před jejím narozením. Po prvních nervózních pokusech, než jsem pochopila, že Am není kolíbkový tip, jsme začaly vázat vertikálně a potom už jen nosily a nosily a nosily. O úlevách typu "kdo mi pomůže s kočárem do šaliny, když se vždycky všichni rozutečou", "jak vjedu do toho či toho obchodu nebo na úřad" atd. není potřeba vyprávět. Podvědomě očekávané reakce okolí na ohrožení zdraví či života mého miminka se nedostavily, naopak - povětšinou od starších lidí, samotných či se svými vnoučaty, úsměvů nebo pozdravů od dětí samotných. Tak tomu bylo v Brně, poté jsme se přestěhovali do menšího města. Tady jsem další maminku s šátkem viděla jen jednou před několika měsíci, jinak se tu starám o rozruch sama ;-) Po lněném indiu přišlo na řadu ergo galaxy kvůli své jednoduchosti, a teď čekám na další skvost, jehož jméno si zatím nechám pro sebe A také věřím a doufám, že Amálka nebude jediným nošeným děťátkem jak v mé vlastní rodině, tak v širší (neteř už mi v soukromí sdělila, že na tom tedy rozhodně nevidí nic nenormálního a snad z ní jednou bude také velká šátkařka ;-) ), a snad pohled na mě a spokojené batole zaseje jiskřičku i v dalších maminkách, které potkávám. Nejdůležitější pro mě je, že mám svůj poklad co nejblíž sobě, že je spokojená a to, že můžu jít kdykoli kamkoli je jen příjemným bonusem Takže, vivat nošení dětí!

chloe