hlasovaly 2 uživatelky

Untitled Document

Má nosící historie
příběh desátý

 

Už vlastně nevím, kdy mně poprvé napadlo pořídit miminku do výbavy šátek, ale byla jsem od začátku přesvědčena, že to je nápad dobrý! Po dlouhém vybírání na naše březnové miminko čekaly Rybky Aquarius od Didymosu v délce 4,6m, protože nosit chtěl i tatínek.

Naše první pokusy nebyly příliš úspěšné, možná i proto, že jsme se snažili vázat "jednoduchou" kolíbku, ale nevzdali jsme to snadno. Po pár týdnech jsme nabyli jistoty a procházeli se po jarním sněhu i blátě. Mirince se nošení taky líbilo a já byla šťastná, když jsem si ji na chalupě navázala do šátku a šla se projít do lesa. Projížďky s kočárkem po městě mě přestaly bavit s příchodem ošklivého počasí, kdy jsem musela kočárek odbahnit po každém příchodu domů (parkoval v úzké předsíni), v prosinci jsem ho uklidila do komory a chodila po zasněženém městě i po horách s dítkem pod kabátem. Tatínek nosí také, a to i zcela samostatně, užívá si blízkost miminka a sklízí úsměvy a obdiv všech kolemjdoucích dam ;-). Od osmého měsíce jsem začala trénovat úvazy na záda, ale jednak mi moc nešly, druhak jsem neměla nosící bundu, takže doopravdy na zádech jsem začala nosit až s příchodem jara. Rostoucí bříško, nákup fleecové mikiny na nošení a také pořízení kratšího šátku (abychom mohli nosit obě děti najednou) - tentokrát jsem vybrala Storchenwiege Leo Přírodní 3,6m. Jako dárek jsme dostali krosničku od Salewy, ale nikdy jsme jí nepřišli na chuť, jediný kdo v ní příležitostně nosil, byl děda, v příštím životě bych mu radši pořídila nějaké ergonomické nosítko...
 
šátek Didymos na výlětě


nošení v šátku v těhotenství

Druhé těhotenství bylo náročnější, tak jsem byla ráda, že mě mamka přesvědčila k nákupu golfek a já nemusela nosit každý den (kombinovaný kočárek se ve variantě "sporťák" používat prakticky nedal, před narozením druhého dítka jsem ho s úlevou prodala), Mirince se do samostatného chození moc nechtělo a já stále odkládala nákup sourozeneckého kočárku... (Kam s ním?)

Pár hodin před narozením říjňátka jsem si objednala softshelovou Angel-wings bundu (a manžel druhou) a dobře jsem udělala, následující dvě zimy jsem skoro žádnou jinou nenosila. Viktor prvních půl roku kočárek nepoznal, já začala občas nosit děti obě (nebavilo mě tlačit většinu cesty prázdné golfky a dcera tolik neušla). Ušila jsem si tašku na způsob Onbagu, aby mě nebolely záda z tašky přes rameno. Na výlety jsme s manželem navázali každý jedno dítko, v zimě obuli sněžnice a zkoumali krásné kouty naší přírody. V lednu jsem s jednou místní "nosnicí" vyměnila Rybky za Stříbrné gekony. Viktor byl těžší a já už zkušenější, tak se na zádech začal nosit už od 4 měsíců. Na hřiště jsem začala na jaře opět vozit golfky a dítka se v nich střídala, šátek sloužil jako přikrývka a na zpáteční cestě se v něm zase většinou jeden z nich nesl. Na delší výpravy chodím radši jen s šátky - hromadná doprava je v Plzni sice z velké části bezbariérová, ale uhlídat kočár a batole je zbytečně náročné na nervy.  
nošení dětí v zimě


nošení v šátku na dovolené


V současnosti se naše tříletá slečna nosí jen výjimečně - o to radši - a mladší od ledna nadšeně chodí, ale moc toho neujde, šátek v pohotovosti vycházky jistí.

Většina reakcí okolí na šátkování je pozitivních, hodně starších dam a pánů by se nosilo hned taky, děti koukají nadšeně a trochu závistivě, mé kamarádky nebo i neznámí lidé se na nošení ptají a zajímají se o tuto "novinku" a my všichni jsme nadšenými propagátory, protože nás to baví, nošení se nám líbí a umožňuje učinit děti zcela samozřejmou součástí nášeho života. S dětmi v šátku zpívám ve sboru - Viktor byl na svém prvním koncertě, když mu byl týden :D - chodíme po úřadech i do lesů, luk a strání.


Pajis

nošení dětí v šátcích


Série článků Má nosící historie vzešla ze soutěže, která už je ukončená. Pokud nám ale chcete vůj příběh napsat, pošlete ho s několika fotografiemi na náš email info@nosenideti.cz. Rádi ho zveřejníme!

Zkušenosti a zážitky - 13.01.2013 - Věra Kalousková